evisek14

U lavice dítě stálo,
z plna hrdla křičelo.
,,Bodejž jsi jen trochu málo,
ty cikáně, mlčelo!

Poledne v tom okamžení,
táta přijde z roboty:
a mně hasne u vaření
pro tebe,ty zlobo,ty!

Mlč!hle husar a kočárek-
hrej si!-tu máš kohouta!"-
Než kohout,vůz i husárek
bouch,bác!letí do kouta.

A zas do hrozného křiku-
,,I bodejž tě sršeň sám-!
že na tebe, nezvedníku,
Polednici zavolám!

Pojď si proň,ty Polednice,
pojď,vem si ho zlostníka!"-
A hle,tu kdos u světnice
dvéře zlehka odmyká.

Malá,hnědá,tváři divé
pod plachetkou osoba;
o berličce,hnáty křivé,
hlas-vichřice podoba!

,, ,,Dej sem dítě!"" -,,Kriste pane!
odpusť hříchy hříšnici!"
Div že smrt jí neovane,
ejhle tuť-Polednici!

Ke stolu se plíží tiše
Polednice jako stín:
matka hrůzou sotva dýše,
dítě chopíc na svůj klín.

A vinouc je,zpět pohlíží-
běda,běda dítěti!
Polednice blíž se plíží,
blíž-a již je v zápětí.

Již vztahuje po něm ruku-
matka tisknouc ramena:
,,Pro Kristovu drahou muku!"
klesá smyslů zbavena.

Tu slyš:jedna-druhá-třetí-
poledne zvon udeří;
klika cvakla,dvéře letí-
táta vchází do dveří.

Ve mdlobách tu matka leží,
k ňadrám dítě přimknuté:
matku vzkřísil ještě stěží,
avšak dítě - zalknuté.